Hlavní nabídka

Adaptogeny

seriózně a bez nesmyslů ...

Hans (Janosz) Selye
Izrael I. Brechman

Adaptogeny jsou přírodní i umělé látky, které zlepšují schopnost překonat zátěž a jsou neškodné. Prakticky jsou to dnes hlavně léčivé rostliny, houby a řasy (tj. látky přírodní), ale vývoj umělých látek vyhovujících definici adaptogenu už také intenzivně probíhá. Bohužel však ne u nás, ale hlavně na Západě, kde pojmy ruské provenience nemají rádi. Jsou smart, a proto používají termín smart drugs. ("Superdrugs" by nebezpečně připomínaly Supermana.)

Pojem adaptogen byl vytvořen v 50. letech 20. století k popsání rostlinných tonik, jejichž typickým představitelem je ženšen pravý. Tento pojem zde chyběl. Před jeho zavedením se mnoha rostlinám z nouze říkalo "ženšen" (eleuterokok = sibiřský ženšen, vitánie = indický ženšen, řeřicha peruánská = peruánský ženšen, zárazce pouštní = pouštní ženšen , viz co všechno se označuje jako ženšen) Těmto rostlinám se má správně říkat adaptogen. Před zavedením tohoto pojmu se evropská věda zmohla pouze na to, že pro ženšen vymyslela nic neříkající rodové jméno Panax – všelék.

Adaptogeny se vyznačují tím, že usnadňují proces adaptace. Adaptace je klíčovým pojmem teoretické medicíny. O adaptaci mluvíme tehdy, když se organismus přizpůsobuje zátěži. Dokud zátěž zvládáme, zůstáváme zdrávi. Pokud zátěž překročí naše adaptační rozmezí, výsledkem je choroba až smrt. Adaptogeny usnadňují adaptaci tím, že rozšiřují adaptační rozmezí. Jinými slovy, nejen že léčí chorobné stavy, ale především upevňují zdraví. S tím souvisí obor medicíny zabývající se upevňováním zdraví – valeologie. Zdraví ohrožují různé druhy zátěže: chladová, teplová, fyzická (práce, sport...), duševní, chemická (jater, ledvin, mozku...), oxidační, radiační, infekční... Anglický výraz pro zátěž obecně je stress. U nás však slovo stres většinou používáme jen v užším významu duševní zátěže. Při té se do těla uvolňují hormony útoku a útěku (adrenalin, noradrenalin) a následně stresový hormon kortizol.

Hans (Janosz) Selye
Hans (Jánosz) Selye

Termín adaptogen s objevem stresových hormonů historicky souvisí. Kortizol a obecněji kategorii glukokortikoidů popsal otec moderní teoretické medicíny Jánoš Selye. Předpona adapto- termínu adaptogen pak pochází přímo z termínu generalizovaný adaptační syndrom, což je honosný historický název pro savčí stresovou reakci.

Ideální adaptogen významně zvyšuje adaptační rozmezí a nemá jednostranné účinky. Reálné adaptogeny se k tomuto ideálu více či méně blíží. Některé více chrání játra, jiné chrání cévy, další potlačují záněty a alergie. Klasickým účinkem adaptogenů je působení na stres a stresové hormony. Jejich účinek na nervovou soustavu je jak budivý, tak uklidňující. Pro adaptogeny je vlastně typické, že mají na fyziologické parametry dvojí, protichůdný vliv, který jim umožňuje fyziologické parametry stabilizovat a tím upevňovat zdraví. Jednostranné účinky na fyziologické parametry u zdravých lidí adaptogeny nemají a mít nesmí – proto nesmějí být jedovaté a nelze k nim též počítat povzbuzující látky typu kokain.

Adaptogeny jsou silně léčivé. Tento fakt může překvapit lékaře a farmaceuty zvyklé na paracelsovské léky – jedy, které se v přesně odměřených dávkách používají k léčbě. Říkáme jim paracelsovské, protože to byl právě Paracelsus, kdo pravidla pro lékařské využití jedů (především minerálních) formuloval. Paracelsovské léky proto patří jen do rukou odborníků, což odrážejí i zákony. Bohužel však legislativa hledí paracelsovsky na všechna farmaka a pro adaptogeny nemá pochopení. Od léků spadajících mezi adaptogeny vyžaduje miligramovou standardizaci jakoby šlo o jedy, zároveň jim však (v důsledku absence dramatických příznaků) účinnost jaksi upírá (viz vyhlášku č. 245/1997 Sb. o léčivých rostlinách). Právě adaptogeny se však uplatní v prevenci a léčbě civilizačních chorob, které jsou důsledkem zátěže kumulované v průběhu života dnešní dlouhověké populace. Adaptogeny jsou výbornou prevencí tří nejdůležitějších chorob dlouhověkosti: aterosklerózy, rakoviny a cukrovky. Současná medicína odhalila, že u všech zmíněných nemocí hraje důležitou roli imunitní systém, který právě lze účinnými látkami přírodních adaptogenů ovlivnit. Při pravidelném užívání adaptogeny též zpomalují stárnutí, chrání játra a vícero mechanismy bojují proti další důležité civilizační nemoci – hypertenzi.

Uzavřený seznam adaptogenů (podobně jako třeba uzavřený seznam léků) nelze sestavit. Na nejrůznější látky a přírodniny lze hledět jako na adaptogeny různého stupně účinnosti a dokonalosti. K adaptogenům v širším smyslu lze přiřadit i některé ubikvitní sekundární metabolity rostlin. Rozhodně neplatí, že každá nejedovatá léčivka = adaptogen. Například lékořice a konopí, ač vynikající léčivky, nejsou z hlediska definice adaptogenu dokonalé, protože mají jednostranné účinky. Navíc kategorie adaptogenů je mnohem širší a spadají do ní nejrůznější přírodní i syntetické chemikálie a nejen léčivé rostliny. Numerické hodnocení kvality adaptogenů analogické terapeutickému indexu paracelsovských léků je však obtížně definovatelné a současná farmakologie nám jej doposud neposkytla.

Příklady přírodních adaptogenů

Úplný, autoritativní seznam adaptogenů tedy z uvedených důvodů nenabízím. Naleznete zde však množství kandidátů a protipříkladů, včetně všem dobře známých klasických adaptogenů. Otázku, jestli nějaká látka je nebo není adaptogen (přesněji jak dokonalým je adaptogenem) si můžeme klást nejen u léčivek, ale i u chemických látek (piracetam, dibazol...) a průmyslových léků (Viagra, Wobenzym...) Mezi adaptogeny nelze ovšem řadit látky neúčinné (placebo, homeopatika...) ani pouze výživné (škrob, glukóza...)

Přejít na přehled přírodních adaptogenů