Ochrana jater a přírodní hepatoprotektiva

O jaterních nemocech

Játra jsou klíčovým orgánem metabolismu, detoxikace jedů a homeostáze – udržování správné hladiny cukru, tuků a všeho možného v krvi. Játra jsou centrálním skladem živin – glykogenu, esenciálních tuků, vitaminů... (Další zásoba živin je ve svalech a tukové tkáni). Játra jsou výjimečná i tím, že jsou zařazena v tzv. portálním (vrátnicovém) oběhu. Tento výraz znamená, že krev, která už jednou prošla kapilární sítí ve stěně trávicí trubice, kde se do ní vstřebaly živiny, se hned nevede zpátky do srdce, ale se vrátnicovou žílou "vrací" do další kapilární sítě v játrech, která zde fungují jako krevní filtr. Vrátnicová žíla má vyšší tlak (je vlastně něčím mezi tepnou a žílou) a krev v ní bývá po vydatném jídle až mléčně zbarvená vstřebanými tukovými kapénkami. Játra tyto živiny z krve odebírají a zároveň ji čistí od poškozených krvinek a dalšího odpadu, který by jinak zanášel hlavně srdce a plíce. Játra jsou z tohoto důvodu obvyklou první zastávkou těch patogenů, které do těla pronikají orální cestou. Jaterní lalůčky, ne nepodobné olejovému filtru v autě, podléhají značnému opotřebení a musí se často vyměňovat. Z tohoto důvodu mají játra vysokou regenerační schopnost: Opotřebované lalůčky atrofují a jejich místo zaujímají lalůčky nově narostlé.

Z hlediska teorie adaptogenů spadají jedy a patogeny pronikající do těla orální cestou pod chemickou a biologickou zátěž. Hepatoprotektivní adaptogeny schopnost organismu čelit této zátěži zlepšují. Hepatoprotektivní účinek se často dává do souvislosti s protizánětlivým a antioxidačním účinkem adaptogenů. Společným znakem většiny jaterních onemocnění je totiž zánět jater – hepatitida, kterou může, ale nemusí provázet žloutenka.

Svou regenerační schopností játra vynikají nad jiné vnitřní orgány. Člověk je schopen přežít chirurgické odstranění až 70% jater, která opět dorostou do původní velikosti (viz Prométeus), což o žádném jiném vnitřním orgánu neplatí. Ale ani játra nesnesou všechno. Nutit je k příliš časté regeneraci opilstvím či fetováním znamená říkat si o jejich rakovinu – hepatom. Z téhož důvodu zvyšují riziko rakoviny i viry infekční hepatitidy (žloutenky). Regenerační schopnost jater navíc není nekonečná. Jako každé hojení, i regenerace jater vede k tvorbě jizvové (fibrotické) tkáně. Když se po mnohonásobné regeneraci fibrotická tkáň v játrech nahromadí, další regenerace je nemožná. Tomuto stavu se říká ztvrdnutí jater – jaterní cirhóza. Dnes však občané obtloustlých zemí trpívají i ztučněním (steatózou) jater. Ztučnělá játra nejsou ztvrdlá, ale svou konzistencí naopak připomínají oblíbené foie gras. Steatóza je běžným průvodným jevem obezity.

Hepatoprotektivní byliny naší tradice

Před érou průmyslových léků jsme játra léčili hlavně bylinkami. Většina našich tradičních receptů však upadla v zapomnění. Zčásti i proto, že na rozdíl od TČM naši léčitelé někdy nevěděli, co to játra jsou. (Vysvětlivka pro lidi bez smyslu pro humor: Žertuji.) V našem lékopisu však máme nádhernou kategorii tzv. žlučopudných rostlin (cholagog) a stejně nicneříkající kategorii tzv. stomachik (rostlin "na žaludek"). Tyto kategorie dle názvu jistě nějak mlhavě souvisí s hepatoprotektivy, ale jak? Vždyť i celý termín hepatoprotektivum je jaksi postavený na vodě... Lze vypozorovat markantní tendenci našich bylinářů považovat za dobrou na játra každou dostatečně hořkou rostlinu, čemuž odpovídá další přenádherná kategorie zvaná amara (dosl. "hořké byliny") – hořec, čekanka, zeměžluč, pampeliška, vachta...

ostropestřec mariánský

Je až s podivem, že naše nejslavnější hepatoprotektivní bylina – ostropestřec mariánský – hořká není. Jeho účinnou látkou je silymarin. Silymarin není jedna látka, ale nepolární (v tucích rozpustný) směsný extrakt ze semen této rostliny. Jeho účinky dokumentují štosy publikací, jejichž reference najdete například v přehledu Bahmani2015smb. Kromě toho se dají velké listy ostropestřece po ostříhání pichlavých okrajů čepele jíst jako salát, který můžeme dochutit zálivkou nebo majonézou ze směsi stejného dílu ostropestřecového a panenského olivového oleje.

Jak jsem už říkal, bylin s jakýmsi nejasným vztahem k léčbě jaterních neduhů je v evropském bylinářství mnoho: bazalka pravá, benedikt lékařský, borovice přímořská, čajovník čínský, čekanka obecná, černucha setá, černý rybíz (plod, list a na játra i kořen), česnek kuchyňský, hadí mord španělský, hořec žlutý, jalovec obecný, lopuch větší, pýr plazivý, rozrazil lékařský, řebříček obecný, řepík lékařský, schisandra čínská, smetánka lékařská, smil písečný, šalvěj lékařská, zemědým lékařský... Seznam našich bylin "na játra" dále zahrnuje pochybné položky jako jaterník podléška a vachta trojlistá, které mají tvarem listů připomínat játra. Názory o relativní síle těchto rostlin se u našich bylinářů různí, shodu lze sumarizovat řčením "jezte ostropestřec a spoustu zeleniny". Ostropestřec je bodlák a když jsme už u té zeleniny, tak z říše bodláků lze na játra doporučit též artyčoky, pupavu Biebersteinovu a pupavu bezlodyžnou (kořen i mladý úbor, jenž chutí předčí artyčok). K bodlákům patří i již zmíněný benedikt lékařský, který se s pýrem a smilem řadí k těm účinnějším hepatoprotektivům naší tradice. Jiní zase nedají dopustit na puškvorec a vybrané hluchavkovité: jablečník, zběhovec, máta, meduňka a již zmíněná šalvěj. Babo raď.

Hepatoprotektivní byliny Indie a tropů

hořkobýl kutki

Když tedy evropské vědmy nevědí, co je na játra nejlepší, saháme po moudrosti zaběhlých cizozemských systémů, k nimž patří indická Ajurvéda. Kdepak jsme to v předešlém odstavci skončili? Aha, u hluchavkovitých. Tak v Ajurvédě za tuto čeleď hned máme bazalku posvátnou (tulsí), která sice není jen na játra, ale zato upomíná italskou bazalku pravou, taktéž zázračnou. Obě pomáhají. Ovšem nejdůležitější jaterní bylinou Ajurvédy (vedle měkýnu známějšího z TČM) je jitrocelovitý hořkobýl kutki (nesprávně "himalájský hořec"). Ten však nesehnal ani bylinář Stanislav Sehnálek (viz ), jelikož ve volné přírodě jej sběrači prakticky vyhubili.

A jsme opět tam, kde jsme byli. I v Indii mají rostlin "na játra" tolik, že raz nevědí, kterou si vybrat. K dosud zmíněným přehled Kumar2012rhh přidává: fenykl obecný, fíkovník smokvoň, heřmánek pravý, řasu hroznovici puchýřnatou, kasii obecnou, kasii Roxburghovu, kropenáč himalájský, kumbovník obecný, kurkumovník dlouhý, láhevník šupinatý, lilek černý, mangostanu lahodnou, měkýn latnatý, neshodici bílou, oslizák líbezný, pískavici řecké seno, polardii michoakánskou, rojok barvířský, řeřichu setou, slivouch madagaskarský, smuteň lékařskou, šarlatku velkolepou, trubkovec tyčinkový, vedélii měsíčkovitou, zederach indický, zemědým indický a dokonce i jedovatý dávivec černý. Přehled Ilyas2016rhi přidává: bavlník bylinný, boldo obecné, borovici přímořskou, cist vavřínolistý, dymnivku skalní, gardénii jasmínovou, ibišek kyselý, jinan dvoulaločný, komuli lékařskou, lareu trojzubou, mangovník indický, mořenu srdčitou, paheřmánek lepkavý, schizandru čínskou, smuteň hořkou, šácholan lékařský či náš běžný Soulangeův a vlákeň srdčitou. Je jasné, že nelze jen tak nazdařbůh vybírat tropické býlí z nějakých možná seznamů. Proto na přednáškách lékařské botaniky pěstíme cit pro byliny, rody i celé čeledi. Člověku s citem hned padne do oka trubkovec tyčinkový, jenž mu zase připomene další tropický zázrak ze stejné čeledi, pačuli, jejíž protizánětlivé účinky svědčí i játrům. Obě zázračné hluchavkovité si nastuduje a už jede. Naopak, i bylinář blb snadno pochopí, že jedovatý dávivec černý z pryšcovitých asi nebude adaptogen ani čajovina, leda tak levná farmaceutická surovina (normálně se z něj dělá biodiesel). Po počátečné ostražitosti kolem pryšcům příbuzné smutně však tentýž fytoterapeut zajásá a smuteň hořkou, kyselou, stydlivou i lékařskou pacientům vesele doporučí. Ze smutně kyselé a lékařské je výborné léčivé ovoce, zatímco ze smutně hořké a stydlivé se užívá nať a list formou nálevu, 2-4g denně klidně i u virové hepatitidy. Ale smuteň je jen jedna z mnoha superbylin a já zase nejsem ničí ošetřující lékař. Každý si musí své seznamy bylin ošahat sám. Proto vždy kladu důraz na praktickou dostupnost. K r. 2020 k nám třeba firma Everest Ayurveda nepříliš draze dodává sušenou smuteň lékařskou, k sehnání v sušeném stavu je též tzv. chanca piedra, což je společná přezdívka pro smuteň hořkou i smuteň niruri.

Hepatoprotektivní byliny TČM

A konečně jste se dostali sekce s jasnými, nespekulativními instrukcemi. Trpělivým čtenářům blahopřeji. Největší pořádek v hepatoprotektivních bylinách má totiž právě TČM. Tím nechci říct, že Ajurvéda zaostává, ale to víte, Indie. TČM je u jaterních problémů přitažlivá tím, že drží jednotnou terapeutickou linii. Jinými slovy, u čínských bylinářů panuje shoda v tom, co vám "na játra" předepíšou. Dle přehledu Lam2016hec Číňané nedají dopustit na:

kořen ženšenu pravého

• měkýn latnatý, nať (andrographidis herba)
• ženšen pravý, kořen (ginseng radix alba et rubra)
• lékořici čínskou, kořen (glycyrrhizae uralensis rhizoma)
• kustovnici čínskou, plod (lycii fructus)
• koptis čínský, oddenek (coptidis rhizoma)
• kurkumovník dlouhý, wenčouský, čuangský a šedonohý (curcumae radix et curcumae rhizoma)
• pelyněk metlatý nebo vlásčitý, nať (artemisiae scopariae herba)
• žabník východní, oddenek (alismatis rhizoma)

Tyto rostliny lze bez ceremonií a velkých obav z lékových interakcí nasadit. Místo herba artemisiae scopariae poslouží výtečně asi 1.5 násobná dávka estragonu, který seženete levně zde. Plus ještě něco: kurkumovník se má užívat s pepřem (obojí jako součást jídelníčku), ač piperin usnadňuje vstřebávání kurkuminu z kurkumy (Berginc2012pbo). Jen dohlédněte, aby pacient neužíval lékořici trvale (není adaptogen) a nesnědl víc než půl kila koptisu na posezení. (Pro čtenáře bez smyslu pro humor: jde o žertovnou narážku na hořkost koptisu.) Kurkumu, ženšen a kustovnici lze klidně použít v megadávkách, které doplníme cicimkem datlovým (další drobné ovoce, na které TČM nedá dopustit). Když k tomu přidáte štědrou denní dávku ostropestřecového oleje a jídelníček doplníte již zmíněnou hepatoprotektivní zeleninou (artyčok, čekanka, pampeliška, lopuch, hadí mord, listy ostropestřece a mladé úbory pupavy), tak máte jistotu, že co do fytoterapie jste dostáli svému. A u té Asie ještě jednou zmíním čajovník, jehož polyfenoly, teobromin a teofylin (Hussein2015tod) pomáhají i na játra. Pokud se chcete TČM inspirovat ještě více, zkuste (dle Liu1994ech) rozchodnici, jejíž salidrosid chrání zanícená játra (Yang2016sao) a zvažte tamaryšek čínský, zeměžluč okolíkatou a jerlín žlutavý. (Dávkování ani další detaily neumím, nejsem nadpřirozená bytost.) A úplně nejstandardnější inspirací jsou dvě standardní směsi bylin, které (opět dle Lam2016hec) TČM na játra obvykle předepisuje:

1. ṡiǎo-ċchái-hú-thāŋ (小柴胡汤, menší prorostlíkový lektvar)
2. š´-čchüán-tà-bǔ-thāŋ (十全大補湯, generální posilující lektvar)

Bližší informace získáte kliknutím, za příznivou cenu je seženete zde. Mé poznámky k výslovnosti čínštiny zde. Tyto směsi jsou běžně ke koupi, ale jejich přípravu zvládne i šikovný lékárník.

Hepatoprotektivní účinky měkýnu latnatého a ženšenu

měkýn latnatý

Měkýn latnatý a ženšen jsou dobře prozkoumané hepatoprotektivní rostliny, které stojí za bližší pozornost. Nať měkýnu latnatého, čili právenky latnaté, andrographis herba, se široce využívá při jaterních a dýchacích potížích v TČM (Lam2016hec) i v Indii (Akbar2011apr). Se svým vysokým obsahem účinných glykosidů, flavonoidů (>20) a diterpenoidních laktonů (>20) je měkýn přinejmenším tak účinný, jako ostropestřec (Kapil1993aem).

Jak jíst hepatoprotektivní plodiny

Naivnímu pozorovateli by se zdálo, že jezení je činnost nevyžadující poučování. Když se řekne "užívejte česnek", tak každý ví, jak česnek kuchyňský jíst. Nikomu se nemusí vysvětlovat, že z kuchyňského česneku se jí cibulka, zatímco z česneku medvědího a česneku pažitky nať. A že Allium cepa je kulinářsky odlišná cibule kuchyňská. Tyto vědomosti ale u snobských bylin nemáme. Vždyť skoro ještě neumíme jíst ani zázvor. Starší ročníky si jej spojují jen se zázvorovým pečivem a nevědí, že zázvor je v oblasti svého původu nezbytností k masu, třeba k uzenému tofu, rybí polévce či lahůdkovým vepřovým játrům krájeným na tenké plátky s hustou sojovou omáčkou. Lahůdkový zázvor se strouhá na nitky, které v jídle lépe chutnají. Původně jsem chtěl tímto způsobem probrat vícero snobských hepatoprotektivních zelenin, ale abych vás nenudil, tak je jen vyjmenuji: artyčok, čekanka, motar, pampeliška, lopuch, hadí mord, ostropestřec, pupava, slanorožec, viz též přehled snobské zeleniny zde. Artyčoky se musejí umět loupat. Pupava se musí umět pěstovat, skvělá je i syrová. Smetánka k přímé konzumaci se musí také pěstovat, venkovní je většinou znečištěná. Žádoucí čerstvý kořen čekanky, smetánky a lopuchu u nás nebývá k dostání. Lze kopat nebo shánět v sušeném stavu v bylinářství. I relativně běžný petržel a celer jsou silně hepatoprotektivní. Hadí mord lze pěstovat a už opět i koupit, umytý kořen jen lehce povaříme v okyselené a osolené vodě, klidně i ve slupce. Že čerstvé listy ostropestřece jsou zeleninou jsem už říkal. A pokud si snobství neumíte představit bez chřestu, tak si k ochraně jater dopřejte též brokolici, růžičkovou kapustu, romanesco, rukolu, polníček, alfalfa (vojtěškové klíčky) a klíčky košťálovin, třeba brokolice a červeného nebo bílého zelí. Mimořádně zdravé jsou navzdory ostré chuti i klíčky řeřichové. Chutné a zdravé jsou též klíčky čočky, cizrny, sóji a mungo fazolí, mým osobním favoritem jsou ovšem klíčky slunečnicové. Dobrou chuť a zlomte játro.

Snobský hepatoprotektivní olej

Ostropestřecový olej není tak drahý, takže si nemusíte koupit ten nejlevnější na trhu. Smíchejte kvalitní, panenský olej z ostropestřece mariánského se stejným, nebo o něco větším množstvím panenského olivového oleje, jehož kyselina oleanolová, polyfenoly a další látky také chrání játra (Liu1994ech, Valenzuela2017cmh, Hernandez2017sda). Směs používejte hlavně ve studené kuchyni do zálivek, majonéz a podobně, aby byla průměrná denní dávka směsi tak asi 50ml. A pokud si snobismus neumíte představit bez kaviáru, potraviny s rekordním obsahem ω-3 nenasycené kyseliny dokosahexaenové (DHA), tak k uvedené směsi olejů přimíchejte ještě jeden díl snobského sezamového oleje, který je až z 85% polynenasycený (viz PUFA). Tyto zdánlivě hala bala věty systematicky jmenují nejdůležitější hepatoprotektivní potraviny a já potřebuji ještě jednu, abych mohl zmínit též hepatoprotektivní rybí tuk.

Snobské hepatoprotektivní ovoce

mangostana lahodná

Seznamy hepatoprotektiv (viz reference výše) obsahují též nemálo ovoce. Komentuji po řadě. Fíky známe asi všichni, účinné jsou listy, takže jíme čerstvé plody. Zralý láhevník (čerimoja) je dostat v SAPĚ, kupovat jej v prášku nemá smysl. Z mangostany (dostat opět v SAPĚ) je účinné oplodí, takže budeme jíst lahodný vnitřek a oplodí hodíme slepicím. Dobrá je i hepatoprotektivní moruše černá a zralé plody lilku černého. Skvělý oslizák jsem nechutnal, ale rojok jsem trhal vlastnoručně a hned vám vyložím, zač je toho loket. Toto za syrova prakticky nejedlé ovoce z polynéských ostrovů si za čerstva nepřejte jíst. Toto hladové, nouzové, i v zralém stavu jako kámen tvrdé, nesladké, pálivě chutnající ovoce plné zašpičatělých semen však lze s určitými peripetiemi zpracovat na mimořádně chutnou šťávu, která je v prodeji i u nás. O smutni jsem už mluvil, plody smutně kyselé a smutně lékařské by byly vítané, ale stejně jako slivouch (chutí prý vzdáleně připomínající švestky), opět nemáme. Šarlatka velkolepá (šarlatánská okurka) je účinná, takže opět nemáme. U nás zatím seženete (opět v SAPĚ) jen čerstvou hořkou okurku, momordiku čínskou, jejíž zázračný účinek (na játra i obecně) dokumentuje přehled Jia2017ram. Sušená momordika je běžně k dostání, extrakt ze šarlatky jen ze zahraničí pod názvem ivy gourd. Zvláštní je ibišek súdánský, jehož kyselé, masité květy se jedí jako ovoce a sušené jsou k mání. Z jinanu se léčebně užívají hlavně listy, avšak samice nese i mírně jedlé plody, vůní sice připomínající přezrálé noni, avšak s chutnými jadérky uvnitř (lze objednat ze zahraničí). Jí se jen 5-6 kusů denně, vařené či mírně opečené, Mgr. Ivana Paukertová je i smaží. A konečně, mango známe všichni. Jen podotknu, že drobnější divoké mango je léčebně účinnější.

Konzumace lesklokorky

Lesklokorka lesklá je snobská hepatoprotektivní houba par excellence, a to nejen cenou, ale i výsadním postavením v čínské medicíně. Tuto houbu naše knížky vedou jako nejedlou, protože je příliš tuhá. Málo se ale ví, že ji není nutné konzumovat jen formou kapslí, ale že jí lze také (ve formě houbového prášku) doplnit masové bujony, v nichž přítomný tuk zmírní hořkou chuť její léčivých triterpenoidů. Pokud si snobský lesklokorkový prášek můžete dovolit, zkuste jej servírovat jako součást slepičí či hovězí polévky. Konzumace v této formě je naprosto jiným zážitkem, než užívání lesklokorkových kapslí. A věda? Hepatoprotektivní účinky lesklokorky prokazuje víc než 10 publikací: Sudheesh2012glp, Lakshmi2006aam, Jang2014heg, Jin2013peg, Wang2006aae, Kwon2011aaf... Dle přehledu Ma2015aeg je lesklokorka také antidiabetická.

Skeptický závěr

Právě popularizační článek o hepatoprotektivech považuji za správné místo, kde říct, že kategorie hepatoprotektiv je vlastně velmi zastaralá. Patřící do středověku, do éry cholagog, choleretik a amar. Lektvar na játra, to je věru nadmíru slabá farmakologická specifikace. Vždyť co je to játro? Vlastně skoro nic. Pouhý makroskopický orgán, když ty skutečně důležité procesy se odehrávají ve světě molekul. Jistě, játra jsou důležitá pro chirurgy, když máte třeba průstřel jater, cirhózu jater, rupturu jater, resekci jater... Též pro ekology, když máte třeba jaterní motolici nebo jaterní boubel. Ale molekulární biolog, který jediný umí vidět léčivost bylin, nevidí už játra, ale membránové proteiny, přenašeče, iontové kanály, signální kaskády a genové sítě. Tedy organely a biochemické dráhy, které jsou všude, nejen v hepatocytech. Vidí, jak jaterní trámce úpí, zanášejí se a odumírají. Vidí, jak makrofágy odklízejí opotřebovanou tkáň. Jak se kmenové buňky množí a učí za mladé hepatocyty. Jak fibroblasty staví nové trámce. Jak do nich vrůstají kapiláry, mízní cévy a žlučovody. A tu přijde nějaký bylinář a začne mlít něco o stomachikách, aniž by věděl co je to peroxizom a cytochrom. Nebo jste už snad slyšeli nějakého šarlatána mluvit o peroxizomachikách a glukuretikách ("kapky na glukuronidaci")? Prostě bylinářská terminologie vězí beznadějně v dobách krutého feudalismu a proto může být článek o hepatoprotektivech z biomedicínského hlediska jen špatný. Ani se už vůbec neopovažuji pokračovat ve výčtu dalších přírodních hepatoprotektiv, mezi něž by patřily též punarnava rozkladitá, mračňák indický, paznehtník cesmínolistý, pupečníkovec asijský, kumkvat japonský, luštěnice rosnatkolistá (AbdelKader2009hcc), stromovice arame, mangostana hořká, rohatec oválný, hroznovice vřetenatá, dužistopka sladká, lotos indický, tlustoslupka Königova, leknín hvězdový, pivoňka čínská (součást již zmiňovaného generálního posilujícího lektvaru), jedovatá besednice indická, můrovec vznešený, olověnec cejlonský, puerarie laločnatá, škumpa koželužská, vilnokvět síťkovaný, ještěrorep čínský, všelék šalvěj červenokořenná, všelék šišák bajkalský, koželusk purpurový, chebule srdčitá, všelék řemdihák trpký, superovoce borůvky, všelék réva vinná (bez alkoholu!) a taiwanská orchidej s nadmíru dekorativními listy zvaná Anoectochilus formosanus, jejíž účinnost prokazuje nejméně asi tak 10 vědeckých článků.