Drobečková navigace

Zánět a chronický zánět

Praktické shrnutí: Účinek proti zánětu a bolesti je silným faktorem komerčního úspěchu adaptogenů i běžných analgetik. Když se brodíme desetitisící publikací o bylinách (a miliony o běžných lécích), často čteme o účincích proti zánětu, účincích na transkripční faktor NF-κB, COX a NOS2. Potřeboval jsem tyto informace někam shromáždit, takže jsou tady. Nejdříve zde najdete nesnesitelně lehké vysvětlení, oč při zánětu a jeho tlumení kráčí, následované delším výčtem účinných bylin.

Co je zánět

Zánět vzniká při poškození tkáně a dle klasické medicíny má čtyři příznaky: calor (zvýšená teplota), dolor (bolestivost), rubor (zrudnutí) a tumor (zduření). Způsobjí je zánětové signalizační molekuly, které vznikají v postižené tkáni – hlavně prostaglandiny a histamin. Ty způsobí rozšíření kapilár a zvýšení jejich propustnosti pro mízu (odtud zduření) a bílé krvinky. Procesem zvaným diapedeze bílé krvinky houfně pronikají cévní stěnou do zanícené tkáně, kde jim zvýšená bolestivost zajišťuje klidnou práci v teple a bez otřesů. Je na vás tento text příliš jednoduchý? Přeskočte přímo k bylinám. A vy, kteří si rádi čtete jednoduchý text na složité téma, račte dál.

Prostředky proti zánětu (antiflogistika) se částěčně kryjí s prostředky proti bolesti.

Bílé krvinky se ve tkáni pohybují amébovitě a jejich výběžky, pomocí kterých uklízejí a požírají bakterie, jsou velmi křehké. Zanícenou tkáň je proto nutné chránit před mechanickým namáháním. Jak? Zvýšenou bolestivostí, jíž se říká hyperalgesie. Při zánětu ji provází změna vnímání, kdy normálně nebolestivé podněty (otřesy a dokonce i chlad) vnímáme jako bolest. Této změně vnímání se říká alodynie. Bílým krvinkám pomáhá i vyšší teplota, která zvyšuje jejich aktivitu, ale mikrobům příliš nesvědčí. Zánět a bolest jsou tedy jevy a priori užitečné, které normálně není třeba tlumit. Jsou však i záněty neužitečné – nejen alergie a autoimunita, ale třeba i zánět, který vzniká v důsledku ischemie při mozkové a srdeční mrtvici a ještě více ničí postiženou tkáň. Jiným příkladem je zánět mozku a jater v důsledku alkoholové intoxikace. Ve všech těchto případech imunitní buňky zbytečně panikaří a bojovými látkami (NO, kyslíkové radikály) poškozují vlastní tkáň. Tyto záněty se vyplatí tlumit a léky, jež se k tomu používají, se zvou antiflogistika. Vzhledem ke vztahu zánětu a bolesti nepřekvapí, že proti zánětu působí i mnohé léky proti bolesti – analgetika.

Typy zánětů

V souvislosti se zánětem nás můžou zajímat i byliny proti infekci, autoimunitě a ty, které jsou imunomodulační.

Z hlediska fytoterapie je zásadně důležité odlišit zánět infekční a neinfekční. Byliny proti infekci (přírodní antiseptika, antibiotika, antivirotika, antimykotika...) se totiž naprosto liší od těch, které pouze tlumí zánět. U infekcí je nutné léčbu (včetně fytoterapie) přizpůsobit konkrétní bakterii, viru, či jinému patogenu, což vyžaduje laboratoř. Byliny (a léky!), které zánět pouze tlumí, zde můžou i uškodit. Antiflogistika se však výborně hodí při autoimunitě a dalších neužitečných zánětech. Protizánětlivé adaptogeny jsou proslulé svou účinností při fyzické zátěži, kde bolest a únava nejsou nic jiného, než mírný zánět namožených svalů. Z hlediska trvání rozlišujeme zánět akutní a chronický. Opět platí jednoduché pravidlo, že akutní záněty můžou vyžadovat laboratoř a skalpel, zatímco ty chronické, při nichž běžné léky nezabraly, jsou příležitostí pro fytoterapii.

Imunitní komunikace při zánětu

Ať už je zánět infekční, nebo neinfekční, jeho hlavními účastníky jsou bílé krvinky. Ty vytvářejí signální molekuly, jimiž se dorozumívají a signalizují závažnost zánětu do mozku, mízních uzlin a celého těla. Když je zánět závažný, spustí se horečka a malátnost, která zajistí klid na lůžku. Pro účely fytoterapie lze zjednodušeně říct, že bílé krvinky se při zánětu věnují dvěma podstatným činnostem: (1) boji s domnělou či skutečnou infekcí a (2) imunitní komunikaci.

Dvě nejdůležitější činnosti bílých krvinek při zánětu

Opět zjednodušeně, za boj s infekcí odpovídá enzym NO syntáza 2 (NOS2), která vytváří dezinfekční molekuly, hlavně oxid dusnatý (NO) a kyslíkové radikály. Za komunikaci zase odpovídá enzym cykloxygenáza (COX), která vytváří signální molekuly prostaglandiny a leukotrieny. Tyto dva enzymy jsou klíčem k pochopení účinku velkého množství přírodních i syntetických protizánětlivých léků. Geny obou enzymů, NOS2 i COX, jsou ovládány společným genovým spínačem, který se označuje zkratkou NF-κB. Je to transkripční faktor, který se po aktivaci navážena DNA a spustí výrobu NOS2 i COX. Jinými slovy, NF-κB uvede bílé krvinky do zánětové pohotovosti. Ve skutečnosti je samozřejmě zánět složitější a podílí se na něm vícero genů. Zájemcům inzeruji můj šarlatánský kurz imunologie.

Typy léků proti zánětu

Léky tlumící zánět lze rozdělit na dva typy: alosterické a genově-modulační. Ty alosterické se vážou na enzymy a působí rychle (minuty až hodiny). Sem patří inhibitory COX – aspirin, paracetamol, ibuprofen... Ty genově-modulační se vážou na DNA, sníží transkripci zánětových enzymů a působí pomalu (hodiny až dny). Do této druhé skupiny patří i typické adaptogeny, které účinkem na NF-κB sníží hladinu NOS2 i COX. Avšak genově-modulační vliv mají i protizánětlivé kortikosteroidy, glycyrrhizin lékořice a mnohá imunosupresiva. Dělení antiflogistik na steroidní a nesteroidní, obvyklé ve farmacii, přitom není tak podstatné. Nejde o to, jakou má látka strukturu, ale na kterou dráhu působí. V bylinářské literatuře se zase setkáme s jinou nevhodnou kategorií zvanou febrifuga ("léky proti horečce"). V té se mísí léky proti zánětu s léky proti infekci. Je opodstatněná pouze tehdy, když má droga dvojí, paralelní účinek proti infekci i zánětu, jako kůra chininovníku.

Ovládání zánětu a léky proti zánětu

Protizánětlivé adaptogeny, byliny a přírodniny

Léky proti zánětu (a tím i bolesti) byly odjakživa v kurzu. Velký zájem byl také o komerční úspěch, který přinášely. Proto mezi bylinami a průmyslovými analgetiky existuje určitá nevraživost. Průmyslové léky nadávají adaptogenům do všeléků, na co zas tyto odpovídají pomluvami, že COX inhibitory leukocytům vypínají vysílačky a ohlupují tak holistickou moudrost lidské imunity. Uživatelé (tzv. pacouši) se k věci stavějí jinak – mají bol a ten bol je bolí, prostředek, ten všechny rany zhojí. Milují jak byliny, tak i průmyslová analgetika – bílá, růžová, lisovaná, potahovaná, tuhá i tekutá. Ještě jinak se k věci staví výzkumníci. Každý potřebuje dvě publikace na doktorát a pak v průběhu kariéry další dvě ročně k udržení prestiže, takže hydra asijského vědy chrlí peer reviewed texty nevalné kvality jedna radost. A nakonec jsou zde ti, jimž léky zničily život (nebo život jejich blízkých) a ti pak zlomyslně říkají pravdu i z osobních důvodů.

Když se o léčivých rostlinách poučujeme z vědeckých časopisů, patří protizánětlivý účinek (anti-inflammatory effect) k nejčastěji zmiňovaným. Protizánětlivých bylin je tolik, že je ani nechci exhaustivně jmenovat. Těžištěm mého zájmu jsou adaptogeny a starobylá antiflogistika typu chininové a vrbové kůry (jejíž účinek uvádí Vlachojannis2009sre), byť pořád účinná, mě zajímají méně. Proto začnu modelovým adaptogenem:

Předtím, než přistoupím k širšímu výčtu bylin, bych chtěl zcela svévolně zdůraznit tři protizánětlivé adaptogeny, z nichž ani jeden není zmiňován ve vědeckém článku Ghasemian2016rah se smělým titulem "přehled protizánětlivých bylinných léků":

  • Chrpovník lopuchový (přesněji jeho dehydrokostuslakton) inhibuje inducibilní NO syntázu a NF-κB (Jin2000iln). Další účinnou látkou chrpovníku je lakton kyanopikrin (Cho2000vae) a protizánětlivá je celá seskviterpenová frakce chrpovníku (Damre2003esl). Ovšem nejexhaustivnější publikací popisující tradiční i současné medicínské aplikace této zázračné himalájské rostliny (zahrnující astma, artritidu, migrénu a další záněty) zůstává Chopra1924pnp ze zlatých 20. let (plný text na 3 kliky).
  • Vitánie snodárná (ašvaganda, neboli indický ženšen) má snad ještě intenzivnější protizánětlivé účinky než ženšen. A kde jsou ty peer reviewed texty které by toto odvážné tvrzení podporovaly? Tady je máte: Minhas2012tew, Mishra2000sbt, Ojha2014wcf, Rasool2006inw, Singh2007wsi (NF-κΒ!), Grover2010ina (NF-κΒ!), Gupta2014eae. Kdybych informace z těchto článků byť i jen stručně rozepsal, vydaly by na mnoho řádků textu. Ale vždyť vy umíte číst i googlit... Každopádně, vitánie patří k nejznámějším protizánětlivým lékům Ajurvédy.
  • Aloe pravá se liší od dvou výše zmíněných tím, že nepochází z Indie, ale z naší (evropské až starověké) tradice.

Tento výčet, jak jsem už řekl výše, je a zůstane neúplný – nevidím totiž smysl v tom zde jmenovat více než 1000 léčivek, o nichž kdy kdo ve vědecké publikaci řekl, že jsou anti-inflammatory. Každý vědec má své preference a já také. Tento článek je subjektivní a do seznamu tudíž vybírám jen ty, které já považuji za nejzajímavější:

Související témata

Co říct závěrem? Praktické dlouhodobé užívání adaptogenů k tlumení zánětlivosti (ať už si oblíbíme tu či onu bylinu) se zvláště u starších lidí vyplácí i proto, že zpomaluje rozvoj celé řady civilizačních chorob. Není ještě úplně všem známo, že zánětlivým procesem je vlastně i ateroskleróza a že protizánětlivý účinek snižuje i nebezpečí rakoviny. Ne každý ví, že i obezita (a to zvláště nitrobřišní tuk) zvyšuje náchylnost organismu k zánětům. Pokud to s bylinami myslíte vážně, můžete si všechna spřízněná témata jak je vám tady linkuji přečíst. Protizánětlivé adaptogeny jsou navíc často i neuroprotektivní, hepatoprotektivní a obecně cytoprotektivní, s čímž souvisí dokonce i jejich radioprotektivní účinek...

 

| 26.11.2018